Vandrování po Olympu
Upozornění: Tento článek bude pravděpodobně takový nesourodý mix cestovatelského reportu, trochy vlastních hikerských tipů a malé zamyšlení nad celým "výletem", který se konal na konci října 2022.
Snažím se vyrazit s kamarády alespoň jednou ročně, většinou na týden, na zahraniční vandr do hor. Je to pro mě výhodná kombinace:
- trochy diskomfortu,
- sportovního výkonu,
- tužení party,
- krátkého odloučení od rodiny,
- pročištění hlavy,
- výstupu ze stereotypu,
- možnosti offlinu.
Před vandrem
Přípravy a plánování jsou kvůli celé řadě aktivit všech členů vandru trochu upozaďovány a šity vlažnou jehlou. Na druhou stranu, není to zdaleka první vandr ve stejném personálním složení, takže si trochu punkování můžeme dovolit.
Máme najetý systém plánování přes Trello, což celkem spolehlivě zajišťuje to, že nezapomeneme na to nejdůležitější - to je totiž součástí již předpřipravené šablony z minulých let:
Telegraficky hlavní před-vandrovní údaje:
- 1 nástěnka na Trellu,
- 4 účastníci vandru (pánové),
- 1 synchronizační call,
- hodně nesystémové konverzace na WA,
- zvolených 7 dní celkem zahrnující poslední říjnový víkend,
- max 10kg batoh pro odbavení,
- zpáteční let Bratislava-Soluň.
Gear-list
Jsme všichni trochu fanoušci lowcostu a nalehko. V minulosti jsme s sebou velmi často tahali stany, nyní jsme se rozhodli odlehčit v podobě jednoho přístřešku, ten můj se už aktuálně neprodává, toto je pravděpodobně jeho nástupce:
QUECHUA
Celá moje výbavička byla takováto (detail po rozkliku):
Destinace
Cílová destinace Řecko vzešla takovým kompromisem mezi cenou letenek, vzdáleností letu, atraktivitou treku a destinace a možností se na závěr vykoupat v moři. A vůbec, myšlenka dobytí Olympu, jakožto mýtického sídla bohů, se nám docela zamlouvala. Kdybyste totiž nevěděli, když zuřila válka mezi bohy a Titány, bohové se usadili na hoře Olymp a Titáni na hoře Othrys. Olymp se tak stal sídlem nejvýznamnějších řeckých bohů: Dia, jeho sourozenců Poseidóna, Háda, Héry, Hestie, Démétér, jeho potomků Athény, Apollóna, Artemidy, Héfaista, Herma, Area [1].
Klasický průběh takového našeho vandru je:
- přílet - přesun z letiště do civilizace
- nákup potravin a plynové bomby
- první noc v civilizaci
- opuštění civilizace a nástup do hor
- VANDR samotný
- sestup do civilizace a závěrečná párty
- odlet
Karbonová odbočka
Co se létání týče, udělám si zde malou, lehce offtopicovou, odbočku. Létání obecně je kvůli CO2 kontroverzní téma. A může být ještě kontroverznější s konkrétními aerolinkami, např. s Ryanair, se kterým jsme letěli. Při pořízení letenky máte totiž možnost podílet se na karbonové odpustce aneb tzv. "Ryanair goes greener":
Ponechám stranou diskuzi, zda by se na Carbon offset (uhlíkové kompenzaci) měl podílet přímo pasažér, nebo by odpovědnost měla ležet přímo na producentu CO2, tedy aerolince.
Když jsem ve formuláři zahlédl tuto možnost, okamžitě se mi vybavil skvělý díl Last Week Tonight s Johnem Olivererem, ve kterém Ryanair, stejně jako celý byznys okolo uhlíkové kompenzace, rozcupoval. Ryanair například v roce 2019 kompenzoval nicotných 0,01 % svých emisích a celý jejich postoj k problematice je čirý greenwashing. Doporučuji ke zhlédnutí:
Trasa
Zevrubný plán byl přemístit se vlakem ze Soluně do Litochora, které se mělo stát startovní a cílovou lokací. Čili jsme si načrtli takové kolečko s ohledem na naše fyzické možnosti, místa ke spánku a potenciální naleziště vody.
Průběh vandru
Na úplný začátek nás čekalo velmi brzké vstávání kvůli letu kolem 10 ranní z Bratislavy. To je dle mého ideální příležitost trochu hacknout spánek, například pomocí Relax & Sleep 6% CBD/CBG olej, který jsem v minulosti testoval.
Na letišti je naší běžnou praktikou, že balíme naše krosny k sobě, ušetří to nějaké euro na odbavených zavazadlech. Výsledný dvou/tří/čtyř-batoh nazýváme kokon. V tomto případě šlo o dva kokony pod dvou batozích, tj. 20 kg. Na palubu si pak bereme pouze v sáčku nějaké kilo v podobě jídla, oblečení apod.
Po příletu do Soluně (Thessaloniki) jsme si odfoukli zalehlé uši, vybalili kokony a vydali se rovnou na autobus 01X, což je linka, která spojuje letiště a město za pěkných 1,8 EUR.
Původní plán, nakoupit hned první den, abychom se druhý den nezdržovali, vzal za své. V Řecku totiž probíhal 26.10. nějaký "tajný" (nedogooglil jsem zpětně) svátek, takže obchody měly zavřeno. Nedalo se nic dělat, vyrazili jsme za gurmánskými zážitky. Jestli nechcete aby na Vás Řekové koukali jako na turistického ignoranta, dejte si nejprve předkrm. Klasikou bývají sýry, olivy, různé dipy, tzatziki atd. Neholdujeme vínu, takže pivo Nymfi byla jasná volba.
Nákup tedy proběhl až druhý den a to v obchoďáku One Salonica Outlet Mall. Nebyl žádný problém s jídelním sortimentem, ani s plynovou kartuší na vařič (tu jsme nakonec nacházeli v každém krámku). Po návratu z nákupu na byt jsme si rychle rozdělili proviant dle váhy, přebalili batohy a vyrazili na místní vlakové nádraží, odkud nám jel vlak přímo do Litochora. Pohodlná hodinka. Nádraží Litochora se však nachází cca 6 km od jeho centra, takže jsme s povděkem přijali laso od místního taxikáře, který o nás měl až přehnanou starost s ohledem na náš plán. Byl však zároveň laskavý a za 10 euro nás dovezl až k obchůdku v Litochoru a poskytl také rychlou konzultaci nad mapu. Na jeho slova "don't trust" s ohledem na vodní zdroje zobrazené na mapě, jsme pak ještě vzpomínali.
Další povídání o vandru už nebude chronologicky, spíše vyextrahuji informace, které mi připadají zajímavé.
Stravování
Máme poměrně vychytané vaření, jehož základem jsou následující suroviny:
- Snídaně - ovesné vločky, čokoládové sypání, ořechy, sušené ovoce, med, sušené mléko, kokos.
- Svačinky - tyčky, čokolády, sušenky, hroznový cukr, ořechy, sýr.
- Večeře - kuskus/bramborová kaše/těstoviny, salám, (sušená) zelenina, koření, cibule, česnek...
Kuskus je takový evergreen vandrů a považuji ho za největší hack vandrovního stravování. Nemusí se vařit, jen se zaleje horkou vodou a nechá se odstát. Pokud chcete navýšit trochu obsah vlákniny, doporučuji celozrnný, chuťově rozdíl (asi) nepoznáte. A co do něj nasypete, je už na Vás.
Vzhledem k náročnějšímu charakteru "dovolené", tj. prakticky neustály pohyb se zátěží, jsem chtěl trochu podpořit svoje tělo a jeho výkonnost formou nějakého multivitamínu a Omega 3. Pořídil Nexgen PRO, který svým složením a vstřebatelností hraje první ligu mezi mulťáky. Navíc byl v akci společně s Omega 3.
Spaní
Před odletem jsem se snažil dohledat nějaké informace ohledně legálnosti bivakování v pohoří Olympu, které je mimochodem od roku 1938 národním parkem. A protože jsem:
A) nic relevantního nenalezl,
B) ctíme zásadu, že místo nocoviště opouštíme ve stejném stavu tak, jak, jsme ho nalezli, zbytečně v noci nesvítíme a neděláme hluk.
...bral jsem bivak jako povolenou techniku pro přespání. Jak jsem zmínil, naší primární ochranou byl přístřešek, jednu noc jsme strávili v "Emergency shelter", který byl pro nás luxusním hotelem. Jednalo se o Oreibatiko Kataphygio Anankes "Kostas Minkotzides".
Vlastně jsme strávili na vandru 5 nocí (3 noci pod plachtou, 1 v shelteru a jednu na pláži pod širým :), viz ilustrace níže:
Celý národní park Olymp je poměrně rozmanitý a okolní příroda mě bavila, dost jsme nastoupali i sestoupali, takže jsme měli možnost střídat pěknou zalesněnost s kamenitým charakterem pohoří.
Voda
Voda byla tematicky naším denním chlebem. Zatímco zpočátku trasy, tedy první den bylo vody dost, další dny už jsme museli pečlivě plánovat a doufat, že na nějakou vodu narazíme. Pokud to bylo možné, naplnili jsme všechny naše petky, což bylo cca 3,5 l na jedny záda, abychom měli přecejen z čeho uvařit, pokud bychom se k vodě nedostali.
Pro člověka, který je zvyklý několikrát denně prostě otočit kohoutek, je to poměrně zajímavá zkušenost.
Pokud by se někdo potuloval v našich stopách, voda byla tady:
- https://mapy.cz/s/fumupocone (první den)
- https://mapy.cz/s/lazulosoze (druhý den, chvilku jsme to hledali)
- https://mapy.cz/s/gubahubaja - na chatě (Brysopoules) prodávali pouze půllitrové lahvičky, takže tento nesmysl jsme zavrhli a načepovali si "non-drinking" vodu na toaletách do našich lahví, přefiltrovali a doufali, že se na toaletu brzy nevrátíme pod tlakem tohoto neuváženého rozhodnutí
- https://mapy.cz/s/jorumufucu - bylo nutné k vodě trochu slézt z cesty, nicméně, byla tam.
- https://mapy.cz/s/japojakeca - v celém údolí od Prioně až do Litochora je vody, že by se v ní dalo koupat.
Finální trasa
Celá trasa tak, jak jsem ji naměřil přes hodinky Garmin Fenix, byla taková:
Pár postřehů na závěr:
- Úsek pod Mytikasem mě překvapil svoji obtížností, nejsem žádný (horo)lezec, vyhýbám se úsekům, kde je nutné zapojit všechny 4 končetiny přímo do terénu. Trochu jsme se tam šprajcli a chvíli kalkulovali, jaké pojistky máme pro naše rodiny nastavené. Ale byli borci co tam běhali jako kamzíci (nutno dodat, že spíše nalehko).
- Poslední říjnový víkend 2022 se zavíraly chaty. Někde nás vyhodili a někde jsme ještě pivo a boršč dostali.
- Většinu úseku jsme nepotkali ani nohu, pouze nejbližší oblast Mytikasu byla docela frekventovaná.
- Sníh/déšť - vůbec.
- Některé cesty (zobrazené i na této mapě) jsme fyzicky nenalezli a spíš se prodírali křovisky:
- Při odletu měla odbavovací paní problém s tím, že kokon není jedním zavazadlem, nakonec to uznala, ale jen za úpis toho, že za případné poškození neponese aerolinka zodpovědnost.
P.S. Některé odkazy jsou affiliate. Pokud zvažuješ pustit kačku, roztočit kola ekonomiky a uděláš to přes můj link, bude to vítané vyrovnání energií ve vesmíru ;)
